Po loňském triumfu na paralympijských hrách v Paříži, kde získal kompletní sbírku tří medailí, posouvá v nové sezoně dál své limity. Na začátku května byl nevidomý plavec David Kratochvíl držitelem jedenácti světových rekordů ve třídě S11! Poslední dva z nich, na kraulové stovce a padesátce, zaplaval na Světovém poháru v Paříži, tedy ve městě, kde minulý rok tak zazářil. Famózní výkon předvedl již na úvod sezony v západočeském Sokolově, kde v březnu posunul hned pět nejlepších časů planety!
„Doufám, že úspěch na paralympiádě mě nijak nezměnil, že jsem pořád stejný. Tedy, asi jsem ukecanější než dřív, to je tak všechno,“ líčil sedmnáctiletý plavec z Halže u Tachova na slavnostním vyhlášení ankety Sportovec Plzně v Měšťanské Besedě. Za obrovských ovací, kdy mu celý sál aplaudoval vestoje, převzal cenu pro sportovního krále Plzeňského kraje za rok 2024.
Co vás v bazénu žene pořád dál a dál?
Vždy je co zlepšovat. Ještě nemám v držení všechny světové rekordy a to by byl krásný moment, kdybych je držel úplně všechny. Ale hlavním cílem je se dál zlepšovat, posouvat rekordy.
Od loňské paralympiády jste rozdal spoustu rozhovorů, zúčastnil se řady společenských akcí. Jak si užíváte publicitu?
Je to nová zkušenost. Nikdy jsem nezažil, že jdete po chodníku nebo ve škole po chodbě a slyšíte děti z prvního stupně, jak si říkají: Jééé, hele, to je David Kratochvíl. Je to milé, těší mě to. Zároveň vím, že jsem víc pod tlakem, víc se teď ode mě očekává. Ale pokaždé si říkám, že mám na co vzpomínat. Je to zároveň motivace. Když jsem to dokázal loni v Paříži, dokáži to zase.
Vrcholem sezony bude říjnové paraplavecké mistrovství světa v Singapuru.
To je můj hlavní letošní cíl. Tam se uvidí, jak jsem na tom. Ale v červenci je také juniorské mistrovství Evropy v Istanbulu, i tam bych se rád ukázal.
Soupeřům jste poslal rázný vzkaz hned v březnu, kdy jste v úvodním díle Českého poháru v Sokolově během jediného dne překonal hned pět světových rekordů. Jak se to sešlo?
Byla dobrá voda a cítil jsem dobrou formu. Byl jsem odpočatý, neměl za sebou ještě tolik těžkých tréninků. Naladil jsme se na fajn level, nebyl nervózní. I proto se to všechno sešlo tak skvěle.
Zároveň máte spoustu dalších koníčků. Hrajete na kytaru, klavír, akordeon, nedávno jste si poprvé zkusil i uměleckou varhanní soutěž. Dopadla dobře?
Na varhany hraji teprve sedm měsíců, je to zase nová zkušenost. Byl jsem vysresovaný z něčeho úplně jiného než z plaveckých závodů. Nevěděl jsem, co od toho čekat, ale dopadlo to dobře. S panem učitelem už hraji i Johanna Sebastiana Bacha, Preludium a fuga c moll. Na jeho velká díla si ale ještě určitě netroufám.
Prozraďte, jak to všechno časově stíháte včetně studia na tachovském gymnáziu?
Důležité mít pevně nastavené priority. Času je vždycky dost, jen je třeba si jasně říci, co chci a co nechci.
