Hlavní město Praha chystá vznik unikátní sítě krizové pomoci v oblasti duševního zdraví, která by mohla pomoci i těm nejmenším. Přibližně 20 procent dětí trpí alespoň jedním duševním onemocněním, nejčastěji se jedná o úzkosti, deprese a poruchy chování. Polovina těchto duševních chorob začíná přitom už ve školním věku.
„Chceme do dvou let mít hotovo, protože se už nechceme spoléhat pouze na stát a vidíme, že je to nezbytně nutné. Začínáme tím, že už na podzim tohoto roku otvíráme na Poliklinice Zelený pruh poradnu pro ženy před porodem a po porodu. Dále chceme v příštím roce otevřít centrum pro děti, které trpí autistickými poruchami a chceme také otevřít centrum pro děti, které trpí ADHD a jinými úzkostnými stavy,“ nastiňuje náměstkyně primátora hlavního města Prahy Alexandra Udženija (ODS).
Statistické údaje jsou přitom u dětí v poslední době alarmující. Sebevražda je totiž na třetím místě důvodů, které zapříčinily úmrtí u mladistvých ve věku 15 až 19 let. Zároveň se zvyšuje počet dětí, které se sebepoškozují.
„Já tady i mám čísla, kde opravdu bezmála třicet procent žáků v Praze na druhém stupni základních a středních škol vykazuje stav životní pohody na tak nízké úrovni, že Světová zdravotnická organizace doporučuje konzultaci nebo nějakou intervenci,“ upozorňuje náměstkyně primátora hlavního města Prahy Alexandra Udženija (ODS).
I proto je zřízení takových center nezbytné. Myslet tam ale budou i na budoucí rodiče a ženy před a po porodu. Ti všichni totiž prochází významnou životní změnou, která může silně zamávat s jejich psychikou.
„Vlastně se rozpadla taková ta klasická rodina, jak to bývalo dříve, že by pomohli příbuzní, někdo v okolí a pohlídal by vám to dítě. Dnes je spousta rodin, které mají své rodiče nebo příbuzné stovky kilometrů daleko, bydlí někde v satelitu třeba za Prahou a tam je velká izolace a to může negativně dopadat na tu celkovou psychiku,“ vysvětluje psychiatr z Národního ústavu duševního zdraví Antonín Šebela.
Důležitou roli hrají i čistě biologické faktory, které jsou zapříčiněny hormonálními změnami, což může u žen vyvolat i depresivní poruchu. To se pak negativně projeví jak směrem k dítěti, tak i k jejímu partnerovi, který nemusí celou situaci zvládnout a hrozí rozpad celé rodiny. Přitom by dost často pomohlo říct si včas o pomoc.
„Náš přístup je takový, že čím dříve těm ženám dokážeme pomoci a nabídnout jim specializovanou péči, tak tím potom pomáháme celé té rodině. Vlastně neexistovala žádná taková služba, která se teď bude rodit. Aby to bylo celkově komplexní, aby všichni v tom týmu byli specializovaní na tuto odbornost, aby tam byl klinický psycholog a možnost hlídání dětí,“ přibližuje Antonín Šebela, psychiatr z Národního ústavu duševního zdraví.
Získaná data nám dávají varovné signály a zřízení takto unikátní sítě péče o duševní zdraví je do budoucna pro všechny z nás velmi důležité.
